pro znalectví a poradenství v chovu koní
Dipl. Ing. Michael Duruttya, CSc., Ph.D.
Jubilující Erlenhof v novém hávu(reportáž)Neuniklo naší pozornosti, že jeden z nejvýznamnějších a současně nejúspěšnějších hřebčínů s chovem anglických plnokrevníků na starém kontinentu – Erlenhof – si v nedávné době připomněl svou stoletou existenci. „Na takové oslavě nemohu přece chybět!“, řekl jsem si. A tak jsem se pod kopec Malého Taunusu vypravil. V tomto případě již potřetí... Dvoustého výročí bych se taky nemusel dožít ! Poprvé jsem přijel do hřebčína Erlenhof v kapse s pověřením poradce chovu, a to na prahu připouštěcí sezony r. 1990. Má, v pořadí druhá návštěva se uskutečnila v r. 1996, v nezvyklé roli vystavovatele své první monografie (Etológia koní) na 48. ročníku Mezinárodního knižního veletrhu ve Frankfurtu nad Mohanem. Jaká je vlastně stručná historie tohoto hřebčína? Základy chovu koní zde položil již v r. 1901 Ritter von Marx. Věnoval se chovu klusáků. Od roku 1922 patřilo 65 ha luk a 5 ha lesů frankfurtskému velkopodnikateli M.J. Oppenheimerovi, který svou chovnou základnu pojmenoval „Fohlenweide“ (hříběcí pastva). Podstatu chovného materiálu v té době reprezentovali klusáci a teplokrevná plemena lehčího jezdeckého typu. Jejich příprava probíhala na dostihové dráze, jejíž pozůstatky se dochovaly do dnešních dnů. A byl zahájen také chov anglických plnokrevníků. V roce 1929 se začalo dlouhé období úspěchů. V německém Derby zvítězil produkt tohoto chovu, hřebec GRAF ISOLANI. V r. 1933 Oppenheimer svůj hřebčín přebudoval, avšak hospodářské těžkosti třicátých let minulého století v podobě celosvětové krize (ne nepodobné té současné) jej zasáhla do té míry, že byl nucen slibně se rozvíjejícího chovu zbavit, a to jeho prodejem. V r. 1933 celé odchovné zařízení, včetně všech ustájených koní, získal příslušník jednoho z nejstarších a současně nejvýznamnějších rodů Uherska (do evropských dějin se nesmazatelně zapsal svou aktivní účastí v protitureckých válkách), „ocelářský“ baron Heinrich von Thyssen – Bornemisza. Po jeho skonu v r. 1947 se žezla řízení chovu chopil jeho syn Henry, aby jej vzápětí odevzdal své sestře, Marghit, hraběnce Batthyany. Přesto, že jejím trvalým domovem bylo Švýcarsko, od jara do pozdního podzimu obývala tato amazonka jeden z několika malebně krásných, stylových hrázděných domů v areálu hřebčína. Ke změně vlastnických vztahů dochází po uplynutí téměř třiceti let. V r. 1976 Marghit, komtesa Batthyany, vzhledem ke svému úctyhodnému věku (78 let) odprodává kompletní hřebčín a všech 75 plnokrevníků, včetně 15 koní v tréninku, a to na samostatné dražbě organizované kolínským Jockey clubem. Majitelem se stává Hubertus von Liebrecht, spoluvlastník světoznámé farmaceutické firmy Boehring, se sídlem v Ingelheimu. Po neprozíravé volbě osoby na místo vedoucího plnokrevného chovu (Fredi Leisten) padlo rozhodnutí o angažování Dr. Jens Freiherr von Lepela, který své dosavadní chovatelské úspěchy a triumfy po 12 let spojoval s hřebčínem Röttgen (nacházející se nedaleko Bonnu). K zásadnímu obratu v Erlengrundu/Erlenhofu napomohlo pozitivní myšlení, optimismus a trpělivost majitele, H. v. Liebrechta, především pak životní filozofie, kterou vyznával: „Výsledky našeho snažení budou úměrné tomu, kolik jsme k dosažení cílů sami obětovali!“ Zlatá slova moudrého muže... Jeho osobě je připisované zřízení vysunutého pracoviště – chovné a tréninkové základny v USA. Audley Farm se nachází ve státě Virginia, nedaleko města Berryville (pozn.: za dob působení dřívější majitelky Marghit, hraběnky Batthyany disponoval/provozoval Erlengrund tréninkovými středisky v Normandii, resp. v Irsku). Po smrti Huberta von Liebrechta hřebčín získala rodina realitního makléře, Günthera Rothenbergera. Změnou vlastnických vztahů došlo i k výměně osoby vedoucího chovu. Místo Dr. Jens, Freiherr von Lepela, který od r. 1997 žije a pracuje v severoamerickém chovu anglických plnokrevníků (Kentucky), postu vedoucího chovu se ujala Dr. Stefani Rothenberger – Kraus. Diskutovatelnou snahou nových majitelů se stala – vedle chovu anglických plnokrevníků, také produkce sportovních koní, vhodných pro drezurní soutěže. Obě tyto stáje/chovy jsou vzájemně izolované. To jim však nebrání obapolného dosahování významných úspěchů doma, v Německu, resp. na zahraničních závodištích/kolbištích. Inklinace nových majitelů k drezůře je zřejmá a také pochopitelná. V roce 1996 totiž získal Sven Rothenberger olympijské stříbro v jednotlivcích a bronzovou medaili v družstvech. Zmíněné umístění si téměř zopakoval v olympijské soutěži družstev v r. 2004 v Athenách, když v sedle svého Barkleye obsadil čtvrtou příčku. S nutnou dávkou ironie a hořkosti mohu konstatovat, že paralelní osud mnou řízeného chovu anglických plnokrevníků v hřebčíně Šamorín – Kvetoslavov a analogické činnosti realizované v hřebčíně Erlenhof (plasticky vykreslený v příslušné pasáži monografie „Velká etologie koní“) pokračoval i v další oblasti. Týkala se stavební činnosti realizované v místě obou subjektů. S tím rozdílem, že pokud na farmě v Kvetoslavově se lžíce bagru zakousla do zdiva existujících objektů se zřejmou a jednoznačnou snahou vyhladit hřebčín z povrchu zemského (co se nakonec i povedlo !), v hřebčíně Erlenhof bylo cílem touto rekonstrukcí – eufemicky řečeno – povznést jej do ještě větších výšin. A zde historie paralelnosti osudů obou chovů definitivně skončila! Německý investor zahájil svou činnost opatrně. V letech 1994/1995 se soustředil na již existující krytou jízdárnu. Po její modernizaci se v bezprostředním sousedství vybudoval také drezurní obdélník. V letech 1996/1997 se přistoupilo k sanaci původní, historické stáje plemenných hřebců. Ustájení pepinierů se přesunulo jinam. V současnosti je v objektu ubytována rodina ošetřovatele. V r. 1997/1998 se uskutečnila přestavba stáje ročků. Nejvýznamnějším zásahem, směřujícím k optimalizaci odchovných podmínek těchto mladých koní bylo vybudování samostatných výběhů ke každému jednotlivému boxovému stání. Ke zlepšení došlo také v podmínkách ubytování/zázemí personálu. V r. 1999 pokračoval proces sanování, tentokrát objektu správy hřebčína. Dnešní stav poskytuje pokoje pro ubytování návštěvníků, zvýšil se počet hygienických zařízení a především byla vybudována pohotovostní zdravotní ošetřovna určena zaměstnancům. V objektu je po novém zřízena školka pro děti personálu. Souběžně s tím se přistoupilo ke zvýšení technického niveau sousední, hlavní stáje plemenných klisen. Místo celoplošně řešeného vytápění, větrání a protipožární ochrany je provozní režim řešen individuálně, t.j. v každém boxu autonomně. V souladu s celosvětovým trendem má navíc každá z 21 klisen možnost pobytu ve vlastním, samostatném výběhu, navazujícím na její boxové ustájení. Nemalé prostředky investoval rothenbergerský klan do vybudování zbrusu nové stáje plemenných hřebců. Jak je patrné na příslušné fotografii, investor se řídil dobovými dokumenty, obrázky a archivovanými stavebními plány, ve snaze postavit věrnou repliku původní budovy, na témže místě a také v analogickém slohu té, zaniklé před více než 60. lety. V prosinci r. 2000 byl oficiálně, slavnostně zahájen její provoz. V tomto objektu se kromě jiného nachází laboratoř ke zpracování čerstvého semene, resp. jeho zmrazování a uskladnění/uschování. Činnost zmíněného pracoviště záhy získalo ocenění/certifikát kvality EU. Také tato budova disponuje obytným prostorem pro pověřeného pracovníka a jeho rodinu. O smyslu Němců pro detail vypovídá skutečnost, že ve věži zmíněné budovy je instalován zvon, který pravidelně oznamuje svému okolí, že je poledne... Přesně tak, jak tomu bývalo v dávné minulosti. Samostatnou položku v seznamu investic tvoří krytá pohybová dráha, jejíž provoz byl zahájen v listopadu r. 2004. Úctyhodné rozměry zmíněné haly (s poloměrem 25 m !) umožňují pohybování většího počtu koní současně, navíc bez eventuality opotřebení kloubů pohybovaných jedinců z titulu tréninku na malém kruhu. Důmyslně řešená konstrukce „kolotoče“ umožňuje realizovat tuto činnost bez nutnosti uvazování/fixace jednotlivých zvířat. K zamezení vzájemného poranění pohybovaných koní slouží gumotextilní stěna o rozměrech 2,5 x 2,5 m, fyzicky i opticky oddělující trénující jedince. Snad je zbytečné připomenou, že rychlost pohybu zařízení je nastavitelná podle potřeby právě tak, jako střídání směru pohybu (na pravou, ev. levou ruku). Stručný výčet realizovaných oprav, modernizací právě tak, jako výstaveb nových provozů má jediný cíl a smysl: optimalizovat životní prostředí koní, zvýšit jejich výkonnost na straně jedné a zefektivnit, ev. kultivovat pracovní podmínky personálu v tomto tradičním a veleúspěšném chovu koní na straně druhé. Pro informaci čtenářů/návštěvníků naší webové stránky připomínám, že bilance vítězství dostihových barev hřebčína Erlenhof eviduje do dnešního dne – kromě jiného – deset ( !!! ) triumfů v německém Derby. Zasloužila se o to tato řada plnokrevníků: Kromě již zmíněného GRAF ISOLANI pak také ATHANASIUS, TICINO, ORSINI, MARDUC, nikdy neporažená NEREIDE, NIEDERLÄNDER, NECKAR, NEBOS a FANFAR. Hřebčín se může pochlubit také úspěchem v nejprestižnějším klání světové populace anglických plnokrevníků na evropském kontinentu běhaném v pařížském podzimním Longchampe – v Prix de l´Arc de Triomphe, a to klisnou SAN SAN, navíc v rekordu této dráhy. Do dalšího století své existence vykročil hřebčín Erlenhof příznačně. S elánem, které je tak příznačné pro mládí: na čele s ambiciosním vedoucím chovu, jemuž podléhá pět stálých zaměstnanců a dalších pět „sekundantů“, rekrutujících se z řad studentů místní odborné školy. Před rozloučením se s tímto „koňským rájem“, již na zpáteční cestě do šedi každodenního života, nás ještě hostitel zavedl do jakési klidové zóny hřebčína. Tu tvoří rozsáhlý areál obnoveného parku, jemuž vévodí jezero nepravidelného tvaru. Dláždění cestiček právě tak, jako alpinum bylo vybudováno z původních skal, sloužících tomuto účelu již před 75 lety. Návštěvníkův pohled má dnes opět možnost spočinout na porostech ptačince, zvonků, kapradí, sedmikrásek, rudbekií, sasanek, mochničce trojčetné, zběhovci plazivém a kakostech. Břehy jezírka lemují porosty rákosí a jeho hladinu ozvláštňují lekníny. Sytě zelenou plochu pečlivě střiženého anglického trávníku pak oživují náprstníky, přižce a různé ozdobné traviny. Nepostradatelnou a již tradiční kulisou tohoto úchvatného přírodního představení tvoří červená varieta buků. V sousedství obnovené oázy klidu se prostírá pastevní plocha, kterou si výhradně a dle libosti užívá asi tucet přestárlých, z chovu již dříve vyřazených klisen. Dalším důkazem smyslu nového majitele pro důležitost rádoby-maličkostí je jednotné, slušivé a praktické oblečení všech zaměstnanců, korespondující s aktuálními barvami dostihové stáje hřebčína Erlenhof – bordó v kombinaci s pařížskou modrou... V době, kdy se stal hřebčín Erlengrund/Erlenhof majetkem Rothenbergerů prohlásila hlava této, v realitách úspěšně podnikající rodiny, že se toto místo v srdci Hesenska stává onou pomyslnou třešničkou na dortu jejich investic do nemovitostí. Potom, co jsem osobně spoznal novou podobu hřebčína mohu zodpovědně prohlásit, že se navštívený hřebčín skutečně dostal na vrchol odchovných zařízení a to ne pouze v Německu, v Evropě ale i ve světových relacích. Přeji svému bývalému zaměstnavateli další století úspěchu. O nic menších, než jaké dosáhl v právě uplynulých 100 letech! M. Duruttya |
|
