HISTORIE ŠUMAVSKÉHO DOMU „Le Perchoir“recenzePrvní vědeckou knihu (Etológia koní) jsem Ing. Duruttyovi vydala v roce 1993. Zřejmě poslední, desátou, která má charakter „historická“ je vydaná v roce 2025. Korektnost takového označení plyne z věkovitosti této budovy a to 412 let. Na jeho štítě vévodí její název Le Perchoir, tj. bidílko (z franc.). Inspiraci poskytl náš pobyt na dražbě koní plemena anglického plnokrevníka v Deauville (Normandie) v roce 2009. Zmíněný dům dal postavit v roce 1612 hraběcí rod Tkaniců v bezprostředním sousedství tvrze, zámku a pivovaru k ubytování šafáře, ev. majordoma. V současné době se nachází na Zámecké ulici, č.p. 28. Dům byl postaven současně s přilehlou tvrzí, označované nekorektně, jako hrad, pro svou mohutnost. Potvrzuje to stejný stavební materiál, použitý při jeho konstruování: kámen, cihla a vápenná malta. Prvním majitelem a obyvatelem tvrze postavené v letech 1380 – 1390, byl rytíř Vilém z Čachrova. Tento dům zakoupil a dílem také osobně zrekonstruoval a nakonec věnoval k mým 60. narozeninám, můj dlouholetý přítel a posléze manžel Dr. Ing. Michael Csaba Duruttya. Zařizování domu se realizovalo se smyslem pro dobové detaily, ve kterých stavba vznikla. Ve výsledku se zachovala jeho původní útulnost, hmatatelný pocit bezpečí a přívětivost. Už to nebyl jen nějaký dům, nýbrž náš domov k odpočinku. Text knihy je psán svižně a vtipně, s respektem pro popisy detailů. Čtenář ocení historické reálie uplynulých 400 let. Mezi osobnosti českých dějin dům postupně vlastnila rodina hraběte Czernína, Schönborna a až do roku 1948 hrabat Kordíků. Novum, které přináší „Historie…“ tvoří dosud nepublikované dva unikátní poznatky. Tou první, podle které Ing. Duruttya své chovatelské úspěchy dosáhl přesto, nebo právě proto, že svými zaměstnanci v hřebčínech na území Slovenska (!)rozmlouval výhradně v maďarském jazyce (jeho slova: „52 let jsem s nimi nepromluvil jinak …). Druhou, zaznamenáníhodnou skutečností se stalo téma významu maďarské šlechty na kvalitu jím řízených chovů koní Slovenska. Recenzované dílo tuto tématiku zpracovává v náležité šíři, hluboce, s dokonalostí moderních vědeckých postupů, tj. aniž by se přikláněl na kteroukoli stranu, takže pravdivě, bez tendence. Za tuto svou nestrannost vědeckou objektivitu Ing. Duruttya přišel v r. 1985 svou skvělou profesní kariéru a tudíž i původní zaměstnání a byl nucen ji nahradit prací v rámci vlakových pošt. V průběhu „poštovního vyhnanství“ běžely dříve jím řízené provozy hřebčínů dál. No, dál. Ne tak docela! Muráňský hřebčín po jeho odchodu, neschopen produkovat tažné koně v dřívějším počtu a kvalitě přistoupil k rozprodeji obnoveného stáda huculského plemena a následné plemenných klisen nového, vyšlechtěného plemena slovenského horského koně, resp. noriků muráňského rázu, ve všech případech nejcennějšího biologického materiálu, které vznikalo po dlouhá desetiletí … V současnosti početná, stohlavá stáda koní nahradil na Muráňské Planině chov křečků! Po opuštěný šamorínského chovu anglických plnokrevníků, který přivedl Ing. Duruttya k nebývalému rozkvětu (přes osobní ataky a sabotáže činností farmy) po třech letech třikrát vyměnil vedoucího a dvakrát majitele zanikl, jeho plocha rozparcelována, na kterém vzniklo sídliště, čím dřívější hřebčín zmizel z pomyslné mapy chovu koní. Chov huculů, který byl doslova erbovním plemenem Muráně a národním plemenem Slovenska, zachránil je před cestou na jatka rovněž Ing. Duruttya, a to jejich přesunem do České republiky, kde se jim daří skvěle. Aby toho nebylo málo, pan inženýr sepsal první reprezentativní monografii koní plemena hucul, v kvalitě, kterou ocenila i státní reprezentace Maďarska, nejpovolanější k takovému soudu a literatury s tím spojenou. Ing. Duruttya přeložil po covidovém období svou knihu o huculech do maďarského jazyka. V příštím roce se objeví na pultech tamních knihkupectvích. Reakce chovatelského svazu Polské republiky ústy její předsedkyně byla srovnatelná s tou z Maďarska. Abychom se však vrátily k meritu dnešní recenze. Oceňuji fotografický doprovod textu ilustrující stav domů před rekonstrukcí a její finální výsledek (cca 300 fotografií). Kniha o rozměrech 23 cm x 32 cm, 200 stran a zhotovena ruční vazbou opět v Atelieru Krupka je vydaná v limitované edice. Eva Gizella Duruttya |

Dipl. Ing. Michael Duruttya, CSc., Ph.D.











