pro znalectví a poradenství v chovu koní
Dipl. Ing. Michael Duruttya, CSc., Ph.D.
Výročí skandálu v Nitřeaneb: zlodějstvím k profesuřeScénu k tomu všemu vytvořila, napodiv, akademická půda místní zemědělské univerzity, a to Agronomická fakulta a její Katedra speciální zootechniky, konkrétně oddělení chovu koní, reprezentované Prof. Medveckým. Možná toužila tato /ne/povedená osoba po proslulosti, avšak my, skuteční, nefalšovaní hippologové, vulvo „koňaři„ jim to nepřiznáme. Tím, že autor tohoto zamyšlení odňal zmíněnému, usvědčenému zloději jeho čest, připravil jej o právo o jakoukoli podobu pro další život ve veřejném prostoru. Pro lepší pochopení následujícího textu uvádím, že v letech 1984 až 1988 jsem byl – ač nestraník – externím doktorantem své alma mater, se zadáním zpracovat disertační práci s názvem „Etologie anglických plnokrevníků“, tj. zmapovat jejich životní projevy a podmíněnost vzájemného výskytu, to vše s cílem zlepšení aktuálních podmínek jejich odchovu. Ukázalo se, že můj výzkum zmapoval 18 problémových okruhů. Zkoumání životních projevů koní uvedeného plemena se realizovalo v chovu hřebčína Šamorín, na farmě v Kvetoslavově, který jsem měl tu čest řídit. Na prahu mého postgraduálního studia došlo – v rámci očisty strany – k odstranění dlouholetého vedoucího katedry chovu koní a nakonec i z pedagogického sboru vysoké školy, a jeho nahrazení subjektem, který se celoživotně věnoval chovu telat … (propuštěný vedoucí katedry se v dalším období věnoval řízení chovu HD!). Designovaný telatář v průběhu našeho prvního osobního setkání doslova chrlil neskutečné množství invektiv na adresu odborníků, činných v chovech koní Československa, ukončenou prohlášením: „Já jim ukážu!“. Ukázalo se však, že můj školitel nemá ani elementární vědomosti o chovu koní. A navíc – vnitřně trpí uraženosti a komplexem z objektivní skutečností, že hippologové tvoří nadřazenou kastu odborníků v rámci chovu hospodářských zvířat, mj. z aspektu svého společenského postavení … Aniž bych byl řízen stran přiděleného školitele, např. ohledně metodiky výzkumu etologie plnokrevníků a jejího zpracování, svá bádání jsem vykonával, opíraje se o dřívější dlouholetou aktivní praxi v provozech chovu koní, byť jiných plemen. Statistické zpracování jsem svěřil Výpočetnímu středisku při Univerzitě Pavla J. Šafaříka v Košicích. V roce 1981, týden (!) před závěrem letního semestru, mne v Květoslavově na farmě chovu koní překvapila neohlášená návštěva z Nitry. Hádáte dobře: Profesor Medvecký s asistentem katedry, s předem vymyšlenou story, jejíž hlavní hrdinou byl otec a jeho darebný syn. Variabilitu zajištovaly různé významné stranické funkce otců, důležitých pro univerzitu, fakultu, katedru, pokaždé však usazených v nějaké důležité či významné stranické funkci. O konstantu se starali jejich potomci, končící studium a absence diplomové práce. Po mně se žádalo – co vlastně? – abych „věnoval“, „daroval“ nebo byl dobrovolně okraden o část vlastních výzkumů svým vlastním pedagogem …? Popsaná situace se v následujících letech opakovala se železnou pravidelností: odborně neschopní zaměstnanci katedry chovu koní, darebný student a jeho „nepostradatelný“ otec – komunistický papaláš. Člověka napadla možnost odmítnutí vydání části výsledků vlastních výzkumů. Byla? Ne, nebyla! Důvod? Můj školitel zde pregnantně zneužil své postavení školitele, nadřazenosti v hierarchii pedagoga, ev. školy. Nemohl jsem tudíž konat ve shodě se svým svědomím, charakterem. Především zásadním odmítnutím situace zjevné krádeže, jejíž bych se stal obětí. Ze zmíněného aspektu hodnotím jeho návrh - i s odstupem času – jako hanebnost, podlost a nemorálnost. V roce 1986 jsem nuceně ukončil úspěšnou pracovní kariéru v hřebčíne Šamorín a vrátil se do rodných Košic. Zde mi bylo umožněno jediné zaměstnání, a to v provozu vlakových pošt. Má žena ztratila zaměstnání ve Výzkumném ústavu báňském a pracovala rovněž v poštovním provozu, zvaného „Výpravna zásilek“ … Obléhání naší domácnosti odstěhováním do Košic, spojené se zásadní změnou zaměstnání neskončilo ani poté. Student v doprovodu obou rodičů se dobíjel v pozdních nočních hodinách, protože do termínu odevzdání diplomové práce zbývalo pouhých 24 hodin a diplomová práce ještě ani nebyla posouzena oponentem. Za svou celonoční práci jsem tehdy dostal trojnásobek obvyklého honoráře. Při převzetí 50 litrů zweigeltrebe jsem si neodpustil poznámku, cituji: „Když už jste se nestaral o to, co váš potomek /ne/ dělá pět let, alespoň jste si zjistil, jaký druh vína patří k oblíbeným oponenta!“. Jindy navštívil, korektněji přepadl mou starou matku bydlící na té samé adrese, o poschodí výš, bez ohlášení /!/ můj qvazi-školitel, Prof. Medvecký, v době, kdy jsem sám zrovna třídil balíky ve skladu vlakové pošty, někde na druhém konci republiky. Smysl jeho vpádu do jejího soukromí lze vtěsnat do stručné otázky: „Jaký to bude dělat dojem, pokud váš syn bude představen vědecké radě a oponentům, jako manipulant vlakových pošt?“ Má vzácná maminka, profesorka němčiny a francouštiny, absolventka Karlovy univerzity v Praze, mu okamžitě vmetla do tváře: „Umím si to živě představit. Ostuda se však nebude týkat mého syna, nýbrž vás osobně a komunistického systému, který zbavil mého potomka zaměstnání, které po dobu 15. let s takovým úspěchem vykovával. Pokud nechcete zažít ostudu, jakou svět neviděl, postarejte se o nápravu sám: komunistický režim zbavil mého syna zaměstnání, teď je na něm, aby se vrátil tam, odkud jej státostrana zlikvidovala!“ Nereformovatelnost bývalého totalitního režimu potvrdila událost v roku 1994. V té době obhajoval svůj spisek, vydávaný za disertační práci Ing. Halo, zaměstnanec Katedry speciální zootechniky. Jedním ze tří (posléze čtyř) oponentů byla i moje osoba. Ukázalo se, že textovou část tvoří plagiát 21 citací literární části mé vlastní dizertační práce, obhájené v r. 1990, resp. monografie vytvořené na tomto základě (Duruttya: Etológa koní z r. 1993, vyd. HIPO-DUR Košice, 300 s., v současnosti povinná literatura vysokých škol a univerzit, resp. středních odborných škol příslušného zaměření na území býv. Československa). Primitivní počtářské údaje pak tvořily vědecký podvod. Popsaný skutek je natolik absurdní, že se ani nechce věřit tomu, že může existovat něco tak, samo sebe totálně degradujícího, zesměšňujícího, myšlenkově, právně a kulturně zpochybňujícího i jen minimální smysl pro právo a řád v milieu vzdělávání studentů na území Slovenské republiky! Ověření pravosti našich tvrzení umožňuje porovnání citací jednadvaceti literárních pramenů, většinou cizojazyčných vědeckých prací, které jsem do slovenského jazyka přeložil z češtiny, němčiny, maďarštiny a angličtiny a uvedl je ve své dizertační práci z roku 1990 „Etologie anglických plnokrevníků“ a v roce 1993 ve své monografii „Etológia koní“. Plagiátor se s totožním textem vytasil až v roce 1994 ve své práci, nazvané „Biologické a výkonnostné vlastnosti F1, F11, F21 a F22 generácie malých športových koní“. Rozsah strojopisného textu doslova opsaného, tvoří 14 stran (!). Takzvaná dizertační práce, kromě plagiátu textové části, je také primitivním vědeckým podvodem. Ke zmíněnému neblahému poznatku jsem dospěl porovnáváním náhodně vybraných diplomových prací absolventů univerzity v Nitře, obhájených ještě před školním rokem 1993/94, tzv. výzkumu, prezentovaným plagiátorem a vědeckým podvodníkem v jedné osobě. Již první případ způsobu manipulace s výsledky ozřejmí princip, jeho lacinost až vulgaritu. Když nejmenovaný student v roce 1987 definoval hodnotu průměrné výšky v případě šesti arabských ročků v rozpětí 120,3 do 120,4 cm, pak vědecký podvodník „zjistil“ hodnotu 120,4 cm a to případě šedesáti (!) hříbat … Kdo se po určitou dobu věnoval serióznímu sběru a vyhodnocení biometrických údajů u koní jistě potvrdí, že taková shoda zkoumaných parametrů je naprosto nemožná. Tak tvarově homogenní populace koní, s proklamovanou diferencí jednoho milimetru na světě prostě neexistuje! Otázku vágní hodnoty prostého aritmetrického průměru ve statistice a subjektivní chyby při měření hříbat zde ponechávám bez dalšího komentáře. V případě živé hmotnosti jednoletých kříženců konstatoval student v r. 1989, u deseti mladých koní průměrnou hodnotu 213,16 kg (s=30,28; v=14,20%), práce vykradače diplomovek a velkého manipulátora uvádí analogické výsledky hmotnosti, včetně statistických charakteristik, avšak v případě 100 mladých koní, tj. na setinu procenta ty samé výsledky. Náš komentář: zhola nemožné! Kromě prostého komentování jednotlivých dílčích lží z oblasti hippologie je pozoruhodné, jak autor „podvodu století“ sám sebe nechtěně usvědčuje ze svého pokleslého, podlého skutku… Jak si protiřečí, jak se dostává do sporu s vlastním tvrzením, sdělením. Jak se zamotává do osidel smyčky vlastních slov, tvrzení, prohlášení, rádoby odborných fabulací … V konfrontaci se zootechnickou naukou, včetně genetiky (dědičnosti, štěpení vloh, koeficientu heritability, heterozního efektu, apod.). Závěry citovaných a celé řady dalších analýz poskytují prostor jedinému možnému vysvětlení existence sporných výsledků biostatistických anomálii. Troufnu si vyslovit domněnku hraničícímu s jistotou, že v případě zmíněných kategorií koní a v oné době probíhající permanentní kontroly růstu a vývoje tvorby slovenského jezdeckého pony jeho autor a vědecký podvodník v jedné osobě nevykonal jediné biometrické šetření! Mluvíme tudíž o potvrzeném vědeckém podvodu, jehož podstatou je kamufláž a manipulace s výsledky, provedená tím nejprimitivnějším způsobem! Připomínám, že krádež dat je trestným činem! O regulérní obhajobě dizertační práce se nedalo mluvit, neboť se proměnila v předem a dlouhodobě připravované divadlo, zmanipulováním jak všech členů vědecké rady, svolné sehrát úlohu užitečných idiotů, tak osoby předsedajícího a oponentů z řad pracovníků katedry speciální zootechniky (v dalším KŠZ), navíc pod dohledem osobně přítomného rektora! Popisovaný, konkrétní proces schvalování vědecké hodnosti postrádal ze zmíněných důvodů právní, etickou, stavovskou a akademickou kulturu. A současně porušil pedagogický a vědecký étos. Spíš se jednalo o politické pletichaření přítomnou vědeckou radou: Jako jeden muž, manifestačně! Na můj vkus přespříliš porušení norem, kterými žije každé (!) vyspělé společenství lidí. Nejfrekventovanějšími slovy našeho článku jsou plagiát, zloděj, opisovač a podvodník. V červnu roku 1994 zavládla na Katedře speciální zootechniky nervozita. Hlavní dlaždič cesty k profesúře svého neschopného protežanta měl obhájit neobhájitelné. Šlo vlastně o test uplatnění kleptoparazitizmus v praxi. Přítomná, 22-členná vědecká rada a přítomní zaměstnanci KŠZ v počtu 35 subjektů po (ne)zodpovězení našich námitek utrpěla dvouhodinovou anamnézi – hluchoty a slepoty, aby posléze schválila schopnost aspiranta k opisování a násobení deseti. Žádnou jinou schopnost nebo výkon totiž usvědčený podvodník a lhář přítomnému auditoriu neprokázal! Za odmítnutí sporného elaborátu jsem totiž nakonec hlasoval sám! Za účelem rukolapné demonstrace kvality vlastních výpočtů k obhajobě své vlastní dizertační práce čtyři roky předtím jsem donesl v roce 1994 soubor svých výpočtů na KŠZ. Titulní list obsahoval mé jméno, příjmení, tituly, název studie v podobě: ETOLOGIE KONÍ A1/1, ŠAMORÍN (SR) – ERLENGRUND (D), vše svázané v černé kožence; rozměry 40x30x8cm, hmotnost 5 kg. V nastalém zmatku jsem okamžitě opustil katedru, univerzitu a nakonec i město. Původně jsem se domníval, že zmíněné výpočty mám doma, v Košicích. Po jejích marném hledání jsem si uvědomil, že zůstaly na KŠZ. Obratem jsem napsal na katedru do Nitry se žádostí o jejich dohledání a vrácení. Odpovědí bylo mlčení. Napsal jsem i vedoucímu KŠZ. Ten mi odpověděl, že Ing. Masek mi to vše „vysvětlí“. Nikdy se tak však nestalo. Když mi došla trpělivost, požádal jsem o součinnost tamní policii. Ta mne v odpovědi poučila, že cit. „člověk si má dávat pozor na své věci!“ Náš penzionovaný právník mi alespoň potvrdil, že ve věci mých výpočtů skutečně došlo k naplnění trestného činu krádeže. Pokusím se jeho slova interpretovat co nejvěrněji: „Rozdíl mezi věcí opuštěnou a zapomenutou je zásadní a markantní. Za opuštěnou se bez dalšího považuje movitá věc, která měla pro vlastníka zřejmě pouze nepatrnou hodnotu a byla zanechaná na místě veřejnosti přístupném. Opuštěná věc je věcí bez vlastníka (tzv. „věc nikoho“) a každý si ji může přivlastnit, pokud tomu nebrání zákon nebo právo jiného na přivlastnění věci … Ztracená věc je naopak věcí, kterou její vlastník ztratil neúmyslně. Ztracená věc stále patří jejímu původnímu vlastníkovi. Jestli existuje pochybnost, zda se jedná o věc ztracenou nebo opuštěnou, vychází se z předpokladu, že si každý chce své vlastnictví spíš zachovat, podržet, a že nalezená věc není opuštěná“, vysvětluje náš problém právník. Na něco myslíme, něco jiné zapomínáme. Zapomětlivost se také hodnotí, jako roztržitost. Ztracený, nebo opuštěný? To je to, oč tu běží! Způsob, jakým může poctivý nálezce vrátit zapomenutý předmět volí každá instituce, firma organizace nebo subjekt různě. Je zřejmé, že Medvecký, po nálezu mých výpočtů neměl v úmyslu je mé osobě vrátit. Času k tomu měl až až: přesně 30 let! To současně znamená, že od prvního okamžiku nálezu si uvědomil, že mé výpočty ukradne – „ztopí“, že se sníží na úroveň a morálku zlodějů! Přesně takových, jakým byl v průběhu dlouhého období před touto událostí, vyvrcholenou hanebnou obhajobou „disertační práce“ (spíš opisem všeho, co se nabízelo Marku Halovi!, viz náš článek O plagiátorství, in: Sága rodu Duruttya, vyd. HIPO-DUR Praha: NEMILOSRDNÉ ŠTĚSTÍ, z roku 2020., s.186-201; kniha je dostupná v literárním fondu Poľnohospodárské knihovny Vysoké školy poľnohospodárské v Nitře (rektorát) a článek je také dostupný na webové stránce: www.duruttya.com . Číré zděšení ovládlo mou mysl při představě, že by se některý z mých vnuků rozhodl pokračovat v rodinné tradici, tj. v profesní dráze - chovatele koní – a k získání příslušného vzdělání se musel setkat s tím nýmandem našeho oboru činnosti. No, co už? Nezbývá, než jim tento nápad vytlouct z hlavy, pokud je čas! A konečně poslední poznámky, jistě osobní, ale nemohu si je odpustit, protože se týkají podstaty věci. Vzpomínám si zcela zřetelně, jaká charakteristika mne napadla v okamžiku poznání existence Hala, po jeho jmenování prezidentem Slovenské republiky univerzitním profesorem: neregulérní, abnormální, nanicovatý, prolhaný, neopodstatněný, nepravý, falešný, paradoxní, nežádoucí, bezprizorní, nestravitelný, nafoukaný, domýšlivý, zoufalý, odpudivý, nepravdivý, vykonstruovaný, zfalšovaný, proradný, zhoubný, skrz naskrz prohnilý zmetek, vědecký podvodník, komunistický výlupek a plagiátor, napodobenina, pseudoprófa… P.S. Jedno jidiš přísloví praví: vedle sebe tato povedená dvojice (Medveckého a Hala) nejenže vypadala jako osel a kůň, ale jako osel a kůň i myslela a činila. Dipl.Ing. Michael Csaba Duruttya, CSc.,Ph.D. |
|
