pro znalectví a poradenství v chovu koní
Dipl. Ing. Michael Duruttya, CSc., Ph.D.
NÁŠ POHLED NA AFÉRU ČS.TURFU
Předesílám, že byl-li něčí zájem poškodit dostihový život v České republice vyvoláním dopingového skandálu, nemohlo být načasování této sabotáže příhodnější: davy diváků, všechna tisková a TV media přítomna v den 125. výročí prvního oficiálního startu překážkových koní ve Velké pardubické. Ve středu, 20. ledna r. 2016 zveřejnil nejčtenější domácí denník reportáž s nepřehlédnutelnou anotací „Diskvalifikace a soud?“ z pera T. Maceka. Meritem článku byl výsledek rozboru kontrolní vzorky fyziologických tekutin britskou protidrogovou laboratoří v Newmarketu, s očekávaným výsledkem: užití zakázaných substancí jak v případě NIKOSe, tak u ČÁRIRAYe. Na kauzu, která od loňského podzimu zaměstnává část veřejnosti lze pohlížet z různých aspektů. Kromě mediálního a diváckého, v menší míře také sportovního. Odsuneme-li zmíněná hlediska na vedlejší kolej, lze se na uvedený problém podívat také z aspektu morálního/etického a právního. Ujasněme si především pojmy. Podle Slovníku spisovného jazyka českého je doping (z angl.) sportovními řády nedovolené užití látek (drog) povzbuzujících mj. dostihové koně k vyššímu výkonu. Porušení těchto pravidel, bez ohledu na míru překročení povolených limitů v míře, definované mezinárodní úmluvou obecně a ve sféře turfu zvlášť je vnímavé, jako snaha získat sportovní, společenský, ev. finanční prospěch na úkor konkurentů a to i za cenu podvedení diváků, fanoušků, resp. poctivě soutěžících soupeřů. Tolik k morální rovině/podstatě případu. Etická rovina je z našeho hlediska ještě závažnější, odsouzeníhodnější a zavrženíhodnější, než zasloužený a logický trest právního charakteru v podobě anulování výsledku obou dostihů, vyloučení dostihové stáje, trenéra, jockeye a majitele ze sportu, nevyjímaje finanční trest, společenský pranýř, apod., protože trpným elementem, tj. obětí nekorektního jednání, vykonaného ze zištních důvodů se stala minimálně dvojice nevědomých, nevinných, bezbranných, nic netušících zvířat – koní! Dopuje-li člověk, koná tak dobrovolně, po uvážení, jako projev své svobodné volby, tj. bez přinucení! Kůň na rozdíl od člověka – na to nezapomínejme – nemá na výběr. Stává se bezbrannou obětí svého majitele, aniž by měl možnost účinně se bránit, ohradit se vůči takovým nečistým praktikám, ev. o nich vést smysluplné diskuse. A právě skutečnost zneužití zvířete vnímáme, jako závažnější prohřešek ve srovnání s dopujícím lidským subjektem, byť cíl je v obou případech stejný: zisk v každém z možných podob a za jakoukoli cenu. V roce 1990 jsem se, co týden setkával v klubovnách různých závodišť Západoněmeckého Jockey clubu s panem Jacobsem v doprovodu mého kolegy a hostitele z hřebčína Erlenhof, v osobě Dr. Jens, Freiherr von Lepela. Často jsem byl svědkem stesků světoznámého kávového magnáta na nepřízeň osudu či štěstěny v souvislosti s výkonností, ev. úspěšností koní jeho stáje dosahované na dostihových oválech. Jak je obecně známé, úspěch většinou není v přímé úměře s vynaloženými prostředky. Těch si mohla dopřát jeho dostihová stáj bezpochyby v neomezené míře. Po svém návratu do vlasti jsem se dozvěděl, že jeho personál, ve snaze zvýšit výkonnost této stáje uplatnil doping. Následný trest byl nesmlouvavý. Postihl jak majitele, tak ošetřovatele koní a dostihovou stáj v podobě zákazu činnosti a také finančním postihem. Jacobs – nejakobs. Padni komu padni! Škodlivost až nebezpečnost dopingu spočívá v jeho důsledcích, promítajících se do chování koní v kritických situacích. Dobře to vysvětlují znalosti etologie těchto zvířat, cílené na zkoumání přirozených vzorců chování anglických plno- a polokrevníků, s důrazem na sportovní/překážkové koně. Je z výsledků výzkumu zřejmé, že vlivem/působením dopingu se mění vzorce chování. Jako bezprostřední efekt v podobě tlumení bolesti, reaktivnosti CNS, subjektivního nepřirozeného pocitu výkonnosti, vlastní neporazitelnosti, ev. schopnosti, odvahy, překonatelnosti nebo bagatelizace jakýchkoli překážek, tlumení obranných reflexů/mechanismů, především sebezáchovného pudu, strachu na straně jedné a euforie na straně druhé … Výsledek analýzy vzorků odebraných oboum vítězům dostihů v den konání Velké pardubické steeple-chase ukázal, že obsahují zakázané látky theobromin a kofein. Z jakého důvodu jsou tyto substance vnímané/zařazené, jako doping? Kofein je alkaloid, který příznivě stimuluje centrální nervovou soustavu a srdeční činnost. Jedná se o stimulant, který se ve větším množství stává drogou. Patří do skupiny purinových, methylových derivátů xantinu, která zahrnuje theobromin a teofylin. Kofein je hořká, bílá krystalická látka – xanthilový alkaloid, který je současně psychoaktivní stimulační drogou: dočasně potlačuje pocit únavy, zlepšuje pozornost/vnímavost a vyvolává jistou euforii. Z fyziologického hlediska dochází vlivem kofeinu ke zrychlení tepu, uvolnění hladkého svalstva, rozšíření tepen a stimulaci oběhového a respiračního aparátu (pro zmíněné efekty je v případě sportovců zakázán a zařazen mezi látky, ozn. jako doping). Kofein dočasně přispívá k mobilizaci tukových zásob a způsobuje, že pracující sval tuk využije jako zdroj energie. To odsouvá vyčerpání zásob glykogenu a prodlužuje dobu, kterou je možné věnovat tréninku nebo požadovaného výkonu, především toho vytrvalostního, nevyjímaje dostihy typu cross-country. Theobromin je izomer teofylinu a kategorizuje se, jako dimetylxantin. To znamená, že se jedná o xantin se dvěma metylovými skupinami. Jedná se o purinový alkaloid kakaovníku. Vzhledem ke svému účinku je řazen do skupiny analeptik, tj. stimulantů s účinky na některé oblasti centrální nervové soustavy. Deriváty xantinu jsou alkaloidy používané jako stimulanty a bronchodilatační látky, např. při léčbě astmatu; vybuzují centrální nervový systém, stimulují dechové centrum, účinkují na srdeční činnost. V reálu se jedná o bílý nebo bezbarvý prášek hořké chuti, nerozpustný ve vodě. Pět gramů (polévková lžíce) kakaového prášku obsahuje 108 miligramu teobrominu (v rozmezí od dvou do deseti procent). Vzorec jeho molekuly má podobu: C7H8N4O2. Reaguji také na opakující se vyjádření v podobě laických pokusů o bagatelizaci tzv. kritické hladiny zakázaných substancí ve specielní krmné směsi určené koním. Za dobu své dlouholeté, přes dvě desetiletí trvající praxe soudního znalce jsem byl přizván v obdobném případu. Velká finanční ztráta tehdy postihla nejmenovaného chovatele kožešinových zvířat, konkrétně činčil. Protistranu zastupoval advokát výrobce sporné krmné směsi. Otázka byla formulována tak, zda tento výrobek splňoval normou předepsané složení, resp. deklarované prvky/komponenty garantované výrobcem. Poté, co Výzkumný ústav Akademie věd SR vyhotovil analýzu ominosní krmné směsi a patologický ústav předložil nález specifikující míru, ev. druh poškození trávicího aparátu činčil, bylo naším úkolem vyslovit odborný komentář, včetně vyčíslení finanční ztráty. Meritem mého posudku se stalo ono konstatované, cit. „nepatrné zvýšení/překročení limitní hodnoty, tj. tolerovatelné hranice obsahu draslíku v krmné dávce.“ Bod, ve kterém se spor výrobce krmné směsi otočil ve prospěch poškozené strany – chovatele – spočíval ve slůvci „do“. V tomto případě se jednalo o množství od hodnoty nula do hodnoty, deklarované v příslušném atestu (vytištěném mj. také na obalu egalizovaného krmiva). Byť soudní stání trvalo přes 2,5 hodin a bylo pro něj vyčleněno celé odpoledne, při kterém zástupce výrobce donekonečna argumentoval „nepatrným překročením přípustné dávky jednoho z několika prvků/komponentů směsi pro činčily“, soud nakonec rozhodl tak, jak bylo uvedeno, cit. „deklarované množství není to samé, jako množství nepatrně překračující povolenou hranici standardního složení krmiva!“ Námi uvedený případ může sloužit, jako precedentní v případě, že by dospěl k soudnímu sporu o úhradu škod. Je zřejmé, že v případě událostí na loňské VP nelze otázku viny omezit na výrobce krmné směsi, tj. předpokládat jeho zájem o poškození stáje. V případě potvrzení takového záměru by to poškodilo především jeho samého. Domnívám se proto, že větší motivaci by mohla mít konkurence (jiný výrobce krmných směsí nebo jiná dostihová stáj). Zodpovězení těchto otázek zůstává úkolem orgánů činných v trestním konání, pokud se tato ne každodenní kauza nezamete pod koberec.
M. Duruttya |
|
