pro znalectví a poradenství v chovu koní
Dipl. Ing. Michael Duruttya, CSc., Ph.D.
NOVÉ KNIHYCavalli Legitimní snahou každého autora/umělce je napsat/stvořit dílo, které aspiruje na vrchol té-které kreativní činnosti. Pokud se podaří přenést záměr bez korekcí nebo kompromisů do reality, je naděje uvažovat o „jedinečnosti“, „původnosti“, „dechberoucí nádheře“ díla, případně o „hvězdné hodině“ autora. Tyto přívlastky zcela poprávu dnes připisujeme knize s italskými kořeny, s prostým titulem: „Cavalli“ (Koně). Nelze jinak, než konstatovat fakt, podle kterého se jedná o nejpůvodnější a současně nejmagičtější fotografické zpracování koní, dosažené bez obvyklých zkreslení, či idealizování sebemenšího detailu nebo celku exteriéru těchto zvířat. Jsem přesvědčen, že prezentovaná symfonie uměleckého ztvárnění koní uspokojí, nadchne, ev. přivede k úžasu i ty nejnáročnější obdivovatele těchto zvířat, zachycené fotograficky. Recenzované dílo doslova ční nad současnou, případně dřívější konjunkturální záplavou děl obdobného typu či druhu. Kniha impozantních rozměrů (40 x 30 cm) a hmotnosti (2 kg) zobrazuje 85 různých plemen koní všech kontinentů. 190 barevných jednostranných, deset barevných dvojstranných, resp. pět černo-bílých fotografií doplňuje 54 stran poutavého textu. Koně jsou zvěčněny pokaždé ve svém původním životním prostředí, v – pro ně typickém biotopu. A bez výnimky ve společnosti lidského subjektu. To, co činí zobrazování koní v tomto díle objevným, nezvyklým, nevídaným, tudíž originálním, byl/je způsob aplikace významného-, ne-li podstatného technického faktoru, jmenovitě neutrálního, nerušivého pozadí portrétovaných koní. Protože většina koní byla fotografována ve volné přírodě, často daleko od civilizace, umělec-fotograf použil ke zmíněnému účelu jednoduchou přenosnou plachtu těžko definovatelné barvy s dominancí okrové, hnědé, šedobílé a žluté … A také dostatečně rozměrnou pro případ zobrazení mohutných nebo vzpínajících se zvířat. Upevněnou pokaždé na rozebíratelný, důvtipně zkonstruovaný, zřejmě ocelový rám. Nejblíž k nezastupitelnému efektu zmíněné plachty je ona – dnes již proslavená sklepní stěna „vynalezená“ naším, světově proslulým fotografem, Janem Saudkem. „Cavalli“ není tím, obecně vnímaným, neosobním, mnohdy sterilním „atlasem koní“, jak jej známe v případech školometského zobrazování, tj. ve standardním postoji a také v optimálním věku těchto zvířat. A navíc bez snahy, či schopnosti fotografů odhalit charakter, temperament, tj. „duši“ zobrazovaných subjektů. Ale ani dílem, ve kterém se koně předvádějí v nepřirozeném, chce se mi napsat – kašírovaném – stylizovaném až kýčovitém (uměle vytvořeném/instalovaném) prostředí! A také, pohříchu, v rozporu s realitou života těchto domestikovaných zvířat ( ! ) bez součinnosti s lidským subjektem… Ve výrazu tváře koňařů od „Cavalli“ je patrná pýcha. Jejich až intimní, osobní vztah k předváděnému koni. Jejich netajená hrdost na svůj majetek. Na zřejmou, dlouhotrvající spolupráci se svým čtyřnohým partnerem. A hmatatelný souzvuk, pramenící s celoživotní, společné pouti životem. Nejhlubší dojem ve mně zanechal pohled na křehkou, starou dámu, Annu Hallovou, předvádějící na ruce svou klisnu plemena shire s hříbětem. Nebo na stařičké, avšak optimismem zářící manžele, Donnu a Syda Wattových se svým kanadským appaloosa. K fotografování svých koní se tito lidé pokaždé oděly slavnostně a také stylově. Do toho nejhezčího, co možná vlastnily. To samé lze napsat o kvalitě ohlávek a postojů předváděných koní. Omluvme v této souvislosti nesoulad mezi zástupcem běloruského plemene koní a – bezpochyby krásným, avšak nestylovým uherským postrojem typu šallang… Dominantní prostor portrétovaných koní patří – zcela přirozeně a zákonitě arabským plno- a polokrevníkům. Jejich krása a ušlechtilost zobrazená v tomto díle potvrzuje, že se řadí bezesporu a ve všech ohledech mezi nejúchvatnější tvory naší planety… V monografii „Cavalli“ je prezentována také řada plemen nebo rázů koní, se kterými se setkáváme jen zřídka nebo jsou autory zcela opomíjeny (mezi taková se řadí pl. auxois, tyrolský chladnokrevník, případně obecně koně centrální části afrického kontinentu). Autoři neopomněly prezentovat ani islandské plemeno, resp. poníky žijící na britských ostrovech. Patřiční prostor byl věnován, zcela poprávu, také zástupcům oslů, mulů a mezků. Yann Arthus-Bertrand (foto), Jean-Louis Gouraud (text), vyd. L´ippocampo, Ženeva ve vydavatelství knih Chene-Hachette, Paříž; tisk: Midas Printing (Asia) Ltd., 2006. ISBN: 88 – 88585 – 58 – 3; cena: 39,90 Euro. © M. Duruttya |
|
