pro znalectví a poradenství v chovu koní
Dipl. Ing. Michael Duruttya, CSc., Ph.D.
OVĚŘENÍ PRAVOSTI RUSKÝCH PLNOKREVNÍKŮ
K otázce příslušnosti koní SSSR k anglickému plnokrevnému plemeni zde poprvé zaznívá hlas naznačující víc, než jen pochybnost o jejich deklarované identitě. Cílem předložené studie je toto naše tvrzení krok za krokem vysvětlit a obhájit. Mělo by se tudíž prokázat, že uvažujeme-li o plnokrevníku pocházejícího ze SSSR / Ruska, resp. o plnokrevníku z Anglie, jehož plemenná kniha byla uzavřena v r. 1791, mluvíme o dvou rozdílných plemenech koní. Bezprostředním impulsem ke koncipování této odborné studie byla vědecká práce kolegy Y. Watanabeho z r. 1980, publikovaná pod původním titulem Possibility of parantage test by coat colour in horses (Možnost ověření původu podle barvy srsti u koní), kterou citovaný autor řešil v populaci anglických plnokrevníků japonské provenience. Náš primární zájem v souvislosti s ověřením pravosti importovaných anglických plnokrevníků pocházejících z území bývalého Sovětského svazu (v dalším SSSR, resp. Rusko) v tomto ohledu podnítila především zjevná, atypická skladba jednotlivých barev koní této domény. Prvním krokem se tedy stalo ověření empirického poznatku, podle kterého populaci anglických plnokrevníků dominuje hnědá, ev. tmavě hnědá barva srsti s podílem od 75 do 80 %, a to bez ohledu na krajinu původu. Druhou nejfrekventovanější varietou barvy plnokrevníků je ryzá různých odstínů s 15 až 20 % - ním podílem v populaci tohoto plemena. Výskyt vraníků a běloušů je spíš ojedinělý, nepřekračující hranici dvou až pěti procent. Prezentované názory jsme konfrontovali s nálezy získanými v současné plnokrevné populaci na relativně velké vzorce koní (n=3 877). Jejich podstatu tvoří ročci předvedeni v letech 2008 až 2011 před dražitele v Německu, Itálii, Francii, Velké Británii a v Maďarsku. Naše pozornost byla soustředěna také na barvu plemenných koní regionu Polska, Maďarska, Francie a Československa (n=1 178). Soubor má dostatečnou četnost a reprezentuje populaci u dvou základních barev a to hnědáků a ryzáků. Potvrdilo se, že v populaci anglických plnokrevníků mají dominantní pozici hnědáci (EU: 70,6 %, ČS: 79,7%). Ryzáci tvoří 19,7% (EU), resp. 18,1% (ČS). Podíl běloušů je ve státech EU i v ČS nízký: 5,8%, resp. 1,1% právě tak, jako vraníků: 3,9%, resp. 1,1%. Diametrálně odlišný obraz nabízí pohled na analogické hodnocení podílu barvy plnokrevné populace koní bývalého SSSR. Samostatně se zkoumalo stádo chovných klisen hř. „Voschod“ (n=106), mladé koně všech věkových kategorií tohoto hřebčína (n=452) a také koně dostihové stáje tohoto chovu (n=54), v souhrnu 612 jedinců ze sedmdesátých let minulého století, tj. z dob nejpočetnějších importů směřujícího do Československa. V případě hnědáků se zjistil 60,9% - ní podíl, 37,3% - ní podíl ryzáků, 1,0% - ní podíl běloušů a 0,8% - ní podíl vraníků. Obdobný podíl barev byl konstatován také v případě chovných klisen importovaných ze SSSR do čs. plnokrevného chovu v období poslední třetiny minulého století, kdy podíl hnědáků tvořil 52,5%, ryzáků 42,6%, vraníků 2,0% a běloušů 2,9%. S naší snahou o získání co nejúplnějších informací v souvislosti s řešenou problematikou byla realizována samostatná analýza podílu barev v československé plnokrevné populaci a to koní, v jejichž původu se nachází dědičný faktor po ruských koních do druhé řady předků (n=242). V případě této skupiny koní tvoří podíl hnědáků 64,0%, ryzáků 33,5% a vraníků 2,5%, když výskyt běloušů nebyl vůbec zaznamenán.
Podíl barev chovných klisen V této fázi našich poznatků bylo teda legitimní položit otázku zásadního významu: kde se vzal v ruské populaci anglických plnokrevníků konstatovaný, dvojnásobně vyšší podíl nepatřičné, ryzé barvy ve srovnání s hodnotami zjištěnými ve „zbytku světa“? Pro odpověď jsou nevyhnutné vědomosti o zákonitostech dědivosti barev koní. Neméně významnou oblastí, kterou je nutné v této souvislosti ozřejmit je podstata mechanismu dědičnosti barev koní se zvláštním zřetelem na genetickou dispozici těchto zvířat pro ryzou barvu. Jednoznačné definování základní barvy koní a plnokrevníků zvlášť v současné pestré škále tohoto znaku není možné bez definování zodpovědných genů za barvu, resp. symbolů příslušných alel. Až po jejich definování lze jednoznačně určit, ev. popsat vnější různorodosti fenotypově bohatých odstínů barev. Je také zřejmé, že k určení skutečné barvy koní je nezbytná určitá praxe v oboru, s důrazem na tzv. genetický vzorec (genotyp barvy) těchto zvířat. Genotyp ryzáků, který nás zajímá momentálně nejvíc v souvislosti s ověřením příslušnosti ruských importů k anglickým plnokrevníkům je snadno definovatelný a rozpoznatelný. Výsledkem křížení dvou ryzáků (ww, gg, ee x ww, gg, ee) je opět a jedině hříbě ryzé barvy (ww, gg, ee). Zajímavou se stává tato situace v případě, kdy z rodičovského páru navenek hnědé nebo vrané barvy se ulíhne potomek barvy ryzé. Tato situace nastává pouze v případě, kdy místo homozygotního genu E zodpovědného za jejich barvu se v jejich genotypu nachází heterozygotní gen Ee, který dává možnost vzniku potomka zmíněné ryzé barvy (ee). Provedení takového křížení lze naplánovat dvěma způsoby. S odvoláním na zákon o štěpení vloh podle Mendela lze po rodičích hnědé nebo vrané barvy vytvořit požadované ryzé hříbě (s 25% - ním předpokladem úspěšnosti) za předpokladu, že rodičovský pár je heterozygotní (Ee x Ee = EE, Ee, ee). Na druhé straně eventualitě narození hříbětě ryzé barvy se lze vyhnout, pokud alespoň jeden z dvojice rodičů je s ohledem na E – alelu homozygotní (např. křížení typu: EE x Ee = EE, Ee, nebo EE x EE = EE). Poznamenáváme, že současný stav molekulární biologie již umožňuje touto technologií definovat m.j. gen zodpovědný za ryzou barvu. Tato možnost se může uplatnit právě při sporech o pravost původu anglických plnokrevníků. Protože základní vloha pro ryzou barvu je v každém případě recesivní vůči hnědé a také všem dalším barvám koní, současně to také znamená, že většina rodičů, z nichž pocházejí ryzáci importovaní ze SSSR / Ruska do Československa disponují dědičným základem pro ryzou barvu. Proto každý ryzák je vždy čistokrevný pro tuto svou barvu a nemůže na své potomky přenášet jinou vlohu, než právě pro barvu ryzou! Prezentovaný nález již umožňuje vyslovit pochybnost o příslušnosti importů ze SSSR / Ruska k anglickým plnokrevníkům. Tato skutečnost iniciovala zevrubné studium čs. plemenné knihy anglického plnokrevníka z aktuálního období let 1960 až 1990. Zjistili jsme, že z býv. území SSSR bylo dovezeno a následně zařazeno do čs. plnokrevného chovu 140 klisen. Tato konstatace je podmíněna odchovem minimálně jednoho hříběte. Podle citovaného zdroje 56 klisen pocházelo z hř. ,,Voschod“, 31 klisen z hř. Onufrijevskij, 18 klisen z hř. Dněpropetrovsk, 10 klisen z hř. Labinskij, 8 klisen z hř. Kabardinskij, 6 klisen z hř. Beslanskij a zbylých jedenáct klisen pocházelo z hřebčínů Issyk-Kulskij, Děrkulskyj, Malokaračevskij, Opytnyj konnyj zavod (Konzavod) VNIIK, Konzavod 1. konnoj armii, ev. z Kolchozu Komunističeskoj majak, Krasnoarmějskij sovchoz, Sovchoz “Prut“ a z Gosplemzavod Krasnoarmějskij. Pohled na mapu nám prozradí, že umístění všech vyjmenovaných chovů je koncentrované do oblasti mezi severní Kavkaz (Náhorní Karabach), resp. na sever od Černého moře přes Krasnodarský kraj ohraničený řekami Kubáň a Don. Největší podíl klisen ze SSSR měl ve svém základním stádě chov plnokrevníků hřebčína Šamorín : 17. Následovalo Jílové s 13 klisnami, hřebčín Napajedla s jedenácti a JZD Slušovice s deseti importy. Zájem o zařazení ruských klisen do svého plnokrevného chovu měla také řada tradičních chovatelů tohoto plemena, jmenovitě Kladruby nad Labem (9), Zákupy (9), Albertovec (5), Motešice (5), Svinčice (7), Veselí na Moravě (5), Levice (5) a Konice (5). Zbylých 39 klisen si rozdělilo dalších 22 chovatelů z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska. Náš další krok proto směřoval k definování chovatelské činnosti, která byla ve zmíněné oblasti SSSR v inkriminovaném období 60. až 90. let minulého století realizována, včetně identifikace rozhodujících subjektů řídících tento proces. Je zřejmé, že se jedná o tradiční chovnou oblast donského koně, tzv. „dončaka“ ve stepném území ohraničeném na východě dolním tokem řeky Don, veletokem Volhy a Azorským mořem a na jihu pohořím Ural a Kaspickým mořem. Plemeno vznikalo po dlouhá staletí křížením koní různých místních plemen. Tato persko-karabašsko-arabská směsice byla od roku 1820 opakovaně zušlechťována anglickým plnokrevníkem s cílem korekce exteriéru a zvýšení rychlosti. Podruhé se do populace donských koní dostává anglický plnokrevník kolem roku 1900 a to v míře, která dala podnět k pojmenování “ anglodonský polokrevník“. Jeho dominantní barvou byla výhradně (!) ryzá. Tato populace tvořila v následném období chovný základ nově zřízeného hřebčína Buďonného. Část produkce se uplatňovala i v oblasti sportu a dostihů (průměrný čas dvou- a tříletých na 1 600 m byl v té době 1:45,0 min). S vytvořením buďonnovského plemena se započalo z iniciativy maršála Semjona Michajloviče Buďonného (1883 – 1973) v stejnojmenném hřebčíně a v hř. I. jízdní armády v rostovské oblasti. Šlechtitelským záměrem bylo vytvoření nového, moderního plemena. Základním klisním materiálem se stal „dončak“ výhradně připouštěný importovanými anglickými plnokrevnými hřebci. Snahou bylo upevnit konstituční tvrdost a zvýšit výkonnost s důrazem na rychlost produktů tohoto chovu. Charakteristickou barvou buďonnovského plemena jsou opět ryzáci, v malé míře hnědáci, velmi zřídka vraníci; bělouši se nevyskytují vůbec. Volba způsobu plemenitby byla determinována stupněm prochovanosti buďonnovského plemene, představujícího kulturní, prošlechtěnou populaci koní. Cílem ruského chovatele přirozeně nebyla změna chovného směru nebo typu anglického plnokrevníka, nýbrž pouze další prošlechtění této populace ve smyslu upevnění konstituce, zvýšení plodnosti a porodnosti, otužilosti, tvrdosti a optimalizace charakteru. To se mělo dosáhnout metodou liniového chovu. Jeho praktický význam spočívá v tom, že se u příslušníků stejné linie očekávají následkem genetické podobnosti stejné výsledky při plemenitbě. A dále v tom, že v případě, kdy se plemenník určité nové linie v chovu osvědčil, je zde možnost nalézt dalšího plemeníka téže linie, který je s prvním plemeníkem jen vzdáleně příbuzný (další „dončak“), u něhož lze s velkou pravděpodobností předpokládat dosažení stejných výsledků. Chovná linie má tedy představovat početnější skupinu/populaci koní různého stupně příbuznosti s velmi podobným dědičným založením. Nesmí však být velká, aby se nezvyšovala její genetická proměnlivost. U chovné linie lze dosáhnout větší genetické podobnosti pouze promyšlenou plemenářskou prací (např. příbuzenskou plemenitbou). Při tvorbě linií mají podstatnou roly vždy plemenní hřebci, jak to ostatně plyne ze samotné definice linie jako takové. Chovná linie vzniká promyšlenou plemenářskou prací a nesmí se proto ztotožňovat s linií genealogickou, v chovatelské praxi označovanou také jako krevní. Chovná linie se udržuje po svém vzniku v původním stavu přísným plemenářským výběrem a cílevědomým připařováním. To znamená, že stejnorodým připařováním se provádí po určitou dobu konzervativní zušlechťovací proces. Linie se udržuje přibližně po dobu pěti až šesti generací, někdy i o něco déle a následně se postupně rozplyne v linii genealogickou. Chovné klisny importované do Československa z hřebčína ,,Voschod“ reprezentovaly linie A, E, F, G, L, R, S, T a Z. Souhrnný 67,8 %-ní podíl současně naznačuje, že jejich zastoupení ovlivňovalo také další chovy dané oblasti. Vyjmenované linie lze proto vnímat, jako stěžejní, významné a rozhodující pro chov tohoto plemena. Z celkového počtu 17 identifikovaných linií osm dalších našlo uplatnění ve zbývajících chovatelských centrech SSSR. Jedná se o linie B, D, H, I, K, M, P a V. Metodika vytvoření ,,ruské obdoby anglického plnokrevného plemena“ byla zahájena v r. 1920 výběrem odpovídajících klisen jezdeckého typu náležících k donskému, kazašskému a černomořskému plemeni připouštěných výhradně originálními anglickými plnokrevnými hřebci (nikdy ne obráceně !). Z odchovaného potomstva tohoto křížení bylo následně vybráno 657 elitních klisen, odpovídajících typem předpokladu produkovat potomství co nejvíc podobné originálnímu anglickému plnokrevníku, z nichž 359 klisen reprezentovalo křížence donského koně s plnokrevníkem, 261 klisen bylo produktem trojplemenného křížení donského a černomořského koně s plnokrevníkem a 37 klisen – kříženců vzniklo křížením černomořského koně s plnokrevníkem. Produkt křížení vzešlý z kombinace donských / buďonnovských koní s anglickým plnokrevníkem se svým rámcem a také svými průměrnými tělesnými parametry v hrubých rysech, ne však v detailech (!) podobal znakům zušlechťujícího plemena. Nikdy však nedosáhl jeho ranosti a rychlosti. A pozbyl charakteristickou – hnědou barvu plnokrevníků. Nebyla to žádná nepromyšlená chovatelská práce. Ba naopak! Problém byl, že pokušení zneužít tyto koně ke konfrontaci s nefalšovaným anglickým plnokrevníkem bylo příliš velké. A také se zrealizovalo: Nejprve v domácím prostředí, následně v rámci Mezinárodního meetingu socialistických států a posléze i na Západě. Tím se dostáváme k souboru otázek, které jsou věnované (ne)podobnosti tzv. ruských plnokrevníků ve srovnání s jejich předobrazem, tj. s originálem tohoto plemena. Připomínáme, že problematika určujícího plemenného znaku anglických plnokrevníků, a to jejich barva byla již řešena v úvodní části této studie. Samostatná část problematiky reprodukce – výskyt dvojčat – řešená ve stádě čs., čs. – ruských a ruských klisen byla publikovaná v Galopp Reporteru č. 3 (s. 78 – 81). V dalším proto věnujeme naši pozornost etologické charakteristice vybraných zástupců koní ruského chovu. Neopomeneme ani hodnocení výkonnosti koní SSSR limitované jejich skutečnou plemennou podstatou. Zvláštní pozornost bude věnována také reprodukční charakteristice a technologii odchovu. V neposlední řadě pak také výsledkům výkonnostních zkoušek. Technologie odchovu anglických plnokrevníků : „svět“ vs. SSSR/RuskoJe v obecném podvědomí a abonentů Galopp Reportera zvlášť, že úspěšná produkce anglického plnokrevníka je podmíněna komplexem podmínek nejvyšší kvality. Jakýkoliv prohřešek vůči této zásadě negativně ovlivní očekávaný efekt snahy každého chovatele vyprodukovat výkonného dostihového koně ! Anglický plnokrevník je totiž nejnáročnějším ze všech plemen koní nejen na kvalitu výživy a ošetřování, ale i s ohledem na své životní prostředí, m.j. na podnebí… Z četných referátů čs. odborníků pověřených k nákupům plnokrevníků jsme informováni také o způsobu chovu tohoto plemena v SSSR. Pomineme-li specifika ustájení, technologii a organizaci pastvy a kvalitu ošetřovatelských prací, věnovali bychom naši pozornost alespoň klimatickým podmínkám, např. nadmořské výšce a podnebí, charakterizující polohu většiny sovětských plnokrevných chovů. Jsme totiž přesvědčení, že realizovat úspěšný chov anglických plnokrevníků v nadmořské výšce nad 2000 m (!), při teplotách klesajících v zimních měsících dlouhodobě pod mínus 30 °C není prakticky možné. Leda by se nejednalo o originálního anglického plnokrevníka, ale např. o kabardinského koně… Pokus o popsaný způsob odchovu anglických plnokrevníků v maďarském hřebčíně Kerteskő v minulosti ztroskotal a byl hodnocen, jako nezodpovědný experiment. Přitom se domníváme, že podmínky v Kerteskő jsou nesrovnatelně mírnější, než na úpatí Kavkazu. Technologie reprodukce v chovu anglických plnokrevníkůMezinárodní organizace chovatelů anglických plnokrevníků striktně nařizuje výhradné uplatňování přirozeného způsobu reprodukce, t. j. připouštění z ruky. Ze zmíněného důvodu tato organizace neuznává za plnokrevníky takové jedince, kteří se narodili z inseminace a tudíž nesmějí být zapsáni do plemenné knihy anglických plnokrevníků! V roce 1981 se konal Mezinárodní meeting soc. států v Praze. Počas oficiálního předvádění koní ekipy SSSR podal vedoucí rumunské delegace a současně ředitel Ústředí chovu koní a výkonnostních zkoušek Rumunské republiky Dr. Apahideanu oficiální protest vůči startu tříletého hřebce, hnědáka GAZOLIT (Anilin – Gana), neboť nemohl vzniknout jinak, než cestou inseminace ze zmrazeného semena svého dávno uhynulého otce (pozn. v SSSR bylo přesto umělé oplodňování plnokrevných klisen zcela běžnou praxí…). Popsaná situace připomněla historické reálie Anglie kolem r. 1800, kdy se stávalo, že např. šestiletý kůň byl prezentován podvodníky jako tříletý… Na britských ostrovech se však v případě odhalení podával ostrý protest, nevyplácela se dotace za vítězství a případ končíval na soudě. O legitimnosti vyplácení dotace za vítězství a ze sázek ani nemluvě! V Praze zvítězivší GAZOLIT, tento Anilinův pohrobek byl po svém vítězství v Ceně Moskvy dekorován, jeho triumf zahrnut do oficiálního hodnocení MM a o anulování sázek nepadlo ani slovo! Sovětskou klisnu GAZELDA (Derzkij – Galla) r. 1973 získaly z chovu hř. Voschod jako ročku VV Zákupy. Startovala ve dvou a třech letech s nevalnými výsledky a s podprůměrným efektem v chovu. Obdobné hodnocení lze vyslovit také v případě dalších členek G-rodiny činných v čs. plnokrevném chovu: GALANTNAJA (Anilin – Gekuba), resp. vítěze Čs. derby 1990 GIMT (Lincoln – Gineja) v případě kterých byl zápis do plemenné knihy anglických plnokrevníků z důvodu nelegálního původu závažným pochybením… Menoslov dalších čs. nepravých/falešných plnokrevníků by svým rozsahem značně přesáhl prostor vymezený této studii. Rozdílnosti v metodice a způsobu zdokumentování původu plnokrevníkůUzavření první General Stud Book (v dalším : G.S.B.) v roce 1791 jejím tvůrcem Jamesem Weatherbym předcházelo minimálně 25 odchovaných generací a cca 200 let čistokrevnosti plemenitby. Anglický plnokrevník jako pojem v této souvislosti znamenal, že se plemeno chová přísně čistokrevně, t. j. nedošlo ve zmíněném období k příměsi jiné krve a že by se jí ani nedalo dosáhnout zlepšení specifických vlastností, pro něž bylo toto plemeno šlechtěno a je nyní chováno. K tomu může vést jedině výběr a křížení uvnitř plemena. Anglický plnokrevník se chová přísně čistokrevně nejen ve své pravlasti, ale dnes už téměř ve všech zemích mírného pásma severní a jižní polokoule. Podmínka uznání/zápisu jedince za anglického plnokrevníka je tudíž podmíněna dohledatelností obou jeho rodičů v r. 1791 uzavřené G.S.B. Podle editorky čs. plemenné knihy anglických plnokrevníků p. V. Plaché, cit. „…netušené nástrahy číhají v dokladech o původu koní importovaných ze SSSR. Pedigree jsou psané azbukou, cizí jména foneticky a navíc rukou, mnohdy osobitým rukopisem“ (rozuměj: účelově nečitelně, jako věhlasný Voynichův rukopis!). Ukončení šlechtění plnokrevníků má dataci k roku 1949 včetně registrace na Ministerstvu zemědělství SSSR. Plemenná kniha tohoto plemene je z r. 1951. Podmínka uznání/zápisu koní do plemenné knihy: původ matky jen do 6. generace předků. Připouštěcí/ohřebovací sezona trvá v SSSR prakticky počas celého roku. V polovině 80. let bylo do Plemenné knihy anglických plnokrevníků zaslané hlášení o ulíhnutí hříběte původem z Ruska s datem narození 30. prosinec… Efektivita uplatnění ruských koná ve světovém chovu anglických plnokrevníků a v čs. chovu tohoto plemenaSkutečnou, nezkreslenou plemennou podstatu ruských plnokrevníků (pozn. ve skutečnosti anglických polokrevníků vysoko v krvi) a jejich – z toho pramenící nemožnosti/neschopnosti prosadit se ve skutečném plnokrevném chovu v roli zlepšovatele ilustrujeme na několika příkladech, zdokumentovaných m.j. ve světovém tisku, ev. v čs. plemenářské dokumentaci. V roce 1957 narozený ZABĚG (po Baltik Baron ze Zerkalnaja), odchovaný v hř. “ Voschod“ na základě pozvání organizátora – v té době nejprestižnějšího dostihu světa – Washington DC International, se v r. 1959 postavil v Lauer Parku na svůj první start na severoamerické půdě. S odstupem 14 délek doběhl na třetím místě. Podle vyjádření mluvčího Jockey clubu ze dne 17. listopadu 1962, cit. „ velmi pochybujeme, že bude ZABĚG působyt v chovu. Podle pravidel musí být plemenníci evidováni v plemenné knize anglických plnokrevníků, a to ZABĚG není! Po udělení další výjimky (první souvisela s každoročně obnovováním zvláštního povolení ke startu v tomto mezinárodním dostihu) pro působení hřebce v chovu pani Tippett, limitovaného na klisny jejího vlastního chovu plnokrevníků, skončilo jeho chovné využití naprostým neúspěchem. Zmíněný první ruský hřebec se pak stal v USA – diplomaticky řečeno – žijící kuriozitou. Výstižnějším by však bylo hodnocení: ostudou SSSR v oblasti chovu plnokrevníků! Transparentním příkladem je také již zmíněný hřebec ANILIN. Byl nepochybně úspěšným na dráze, tudíž lze konstatovat, že měl nadprůměrnou výkonnost. V chovu se však projevil podstatně hůř. Vlastně moc špatně na to, jakou hvězdou byl v dostizích. Je zřejmé, že samotná výkonnost nemohla vyvážit jeho nekvalitní, neplnokrevné pedigree. Potomství po tomto hřebci se vyznačovalo velkým výkonnostním rozptylem. Schulmann na toto téma napsal „hodně jich bylo nevýkonných, zatímco málo mělo výkonnost dobrou.“ Podle žebříčku plnokrevných hřebců světové populace sestaveného na základě úspěšnosti vlastních potomků je zřejmé, že na čelných místech se někdy nacházejí hřebci se slabší výkonností (rozuměj : bez úspěchu v grupových dostizích), avšak pokaždé s excelentním/progresivním původem ! Takovým je namátkou MR. PROSPEKTOR, DANZIG a pod. Z toho lze usoudit, že mezi úspěšnými plemeníky jsou hřebci s horší dostihovou kariérou, ale téměř žádný se špatným pedigree. Stále platí „zlatá“ střední cesta : kvalitní původ, vyváženost výkonnosti a solidní exteriér ! Jiné pořadí preference hodnot přináší chovatelskou katastrofu. Analogie s celou řadou vítězů čs. Derby pocházejících z bývalého území SSSR a jejich následného chovného využití se nabízí sama : zmar, rozčarování, omezení působnosti na plnokrevné stádo vlastníka hřebce, ev. jeho využití alespoň v zemském chovu anglického polokrevníka a nakonec rychlý odchod do ústraní… Důvod je přirozeně pokaždé stejný : Jednalo se totiž pouze o užitkové křížence, t.j. produkty hybridizačního procesu. Avšak v žádném případě o reprezentanty ustálené, prošlechtěné populace, jakou je anglický plnokrevník… Také v čs. plnokrevném chovu právě z těchto důvodů selhala celá řada triumfátorů nejslavnějšího klasického dostihu sezony, resp. potomků těchto klasických dostihů. Spomenutí si v této souvislosti vysloužil ABAD, BAM II., BELLER, GAMAR, RAZGROM, SALON, BAZIAŠ, MACAO, GARNIZON, GIST, LUGANSK, REMAC, REZON, STOJKIJ, NOVGOROD, GOLUB, ČASLAP, GILIAK, RASKOP, LUCAS a řada dalších. Velká většina koní ze zmíněných nákupů představovala chovatelský odpad. Pokud by byli bývali u nás využíváni pouze na dostihové dráze, byla by škoda jen mizivá. Avšak řada klisen s mizivým předpokladem úspěšnosti/přínosnosti byla bez uvážení zařazována do čs. plnokrevního chovu, čím docházelo k ještě většímu zhoršení kvality genetické podstaty čs. populace. O pochybné ekonomické efektivitě těchto nákupů hovoří také následující čísla. Každý z importovaných koní získal na čs. dostihových drahách v průměru 37.983,- avšak náš stát za něj zaplatil 150 až 200 tisíc a víc korun. Jiný příklad neefektivity nákupů ruských plnokrevníků a jejich uplatnění v rovinových dostizích v letech 1979 ilustruje následující bilance. Z celkového počtu 74 importů bylo jen osm vítězů dostihů I. až IV. skupiny, t.j. 10,8%. Z jiných států se v tomto roce dovezlo spolu 32 plnokrevníků, přičemž podíl úspěšných tvořil 21,9%. Diference charakterizující ruské koně z aspektu výkonnostního (dostihové kariéry) a klasických plnokrevníků je obecně následovná: neschopnost udržet formu po celou dobu trvání sezony, nevysvětlitelné, náhlé změny formy, častý výskyt jednorázových, vítězných výkonů a následně dlouhá série proher, neschopnost potvrdit dřívější vítězství, absence případů dostihové kariéry bez jediné porážky ve třech až 20. dostizích, frekventovaný výskyt problémů pohybového aparátu a nedosahování proklamovaných a relevantních časů na jednotlivých distancích ve srovnání se zahraniční konkurencí. Hodnocení výkonnosti anglických plnokrevníků : „svět“ versus SSSR/RuskoVzájemné porovnání výkonnosti jednotlivých plnokrevníků diferencovaných jejich věkem (ve dvou-, třech a čtyřech letech) v rámci národní příslušnosti, ev. v mezinárodním srovnání se vyjadřuje tzv. Generálním handicapem. Pouze v SSSR/Rusku se předmětné hodnocení kvality definuje komisionálním oceněním s nedostatečnou výpovědní hodnotou v podobě udělení klasifikace na základě bodů : Elita, I. třída, II. třída, III. třída… až VII. třída. Ocenění celoroční stability špičkové výkonnosti plnokrevníků klasického ročníku tříletých bez rozdílu pohlaví se v případě triumfů ve třech nejvýznamnějších zkouškách sezony vyjadřuje přiznáním práva nositelství tzv. trojkoruny. V čs. turfu je podmíněn vítězstvím ve Velké jarní, Derby a St.Leger. V USA za triumf v Kentucky Derby, Preakness Stakes a Belmond Stakes. Ve Velké Británii ve 2000 Guineas, Derby a St.Leger. V SSSR/Rusku je zisk trojkoruny podmíněn vítězstvím ve třech ročnících (!), t.j. úspěšností ve dvou letech (Priz Kalinina, 1600 m), ve Všesvazovém derby ve třech letech na 2400 m a v Priz SSSR/Rusku pro čtyřleté na 3200 m (pozn. v polovině minulého století se Derby SSSR ještě vypisovalo pro čtyřleté !) Rozdílnost etologie anglických plnokrevníků a importů ze SSSR /RuskaSoučástí charakteristiky životních projevů anglických plnokrevníků je komplex alternativních postojů, především těch se zvýšenou pozorností, resp. se zvýšenou nervozitou. Náš dlouholetý a systematický výzkum projevů, které reflektují míru/práh citlivosti CNS reprezentantů zkoumaného plemena potvrdil skutečnost, podle které se jedná o výrazně senzibilní a vnímavé plemeno, reagující na sebemenší rušivé/neobvyklé impulzy pocházející z vnějšího prostředí těchto koní. Extrahováním údajů z obsáhlých rešerší severoamerických, sovětských, ev. domácích dobových tištěných médií, resp. vlastních, bezprostředních zkušeností lze tyto zevšeobecnit. Za transparentní, modelovou situaci byla námi zvolena předstartovní fáze dostihů, a to pobyt v padocku, slavnostní defilé a první okamžiky po ostrém startu. Zmíněný časový úsek znamená pro plnokrevníky zpravidla enormní zátěž: Kromě očekávaného maximálního fyzického vypětí svou významnou roli sehrává nezvykle hlučné prostředí, množství neznámých lidí, pachů, světel, apod. Předstartovní „horečku“ doprovází různá míra pocení (říká se, že některé koně „odběhnou dostih“ ještě před samotným startem…). Je teda zřejmé, že projev určitého vzrušení v období, které předchází startu je v případě anglických plnokrevníků přirozený! Výstižný příklad diametrálně odlišného předstartovního chování koní reprezentujících SSSR v nejvýznamnějším dostihu světa oné doby (Washington DC Int. v Lauer Parku) nabízí trojice hřebců: ANILIN a ZAGEM z hř. „Voschod“, ev ZADORNIJ z hř. Děrkulskij, který vystižně popsal přítomný reportér The New York Times, cit. „…každého startujícího koně vedla vždy dvojice ošetřovatelů. Rusové tuto službu odmítly. Hřebci defilovaly před 85-tisícihlavým hlučícím a mávajícím publikem zdánlivě pomalu a klidně, občas se zastavovaly a majestátně obracely hlavy na všechny strany, pozorně si prohlížeje přítomné.“ Obdobnou osobní zkušenost byla námi opakovaně získána v padocku a počas defilé účastníků československých derby, ve kterých startovaly BELLER a GIMT. Oba zástupci SSSR se padockem doslova loudaly, hlavy jim visely, nepotily, zůstávaly až do okamžiku startu letargičtí, neteční, jakoby duchem nepřítomní. Také efektivitu startů koní s původem ze SSSR v překážkových dostizích různé obtížnosti včetně deseti triumfů tří účastníků z nich ve VP (ELFAST, SAGAR a ŽELEZNÍK) lze připsat kromě jiného diametrálně odlišnému prahu citlivosti CNS v reakci na náročné překážky těchto dostihů. Společným rysem všech vyjmenovaných byla navíc absence rovinové třídy. Jiný příklad atypického chování importovaných koní ze SSSR přisuzovaný anglickým plnokrevníkům se projevil v oblasti vztahu plnokrevných klisen k cizím hříbatům. V případě zmíněného plemena mívá popsaný vzájemný, bezprostřední kontakt zpravidla fatální následek: plnokrevná klisna totiž dobrovolně nikdy nepřijme cizí hříbě za vlastní! Odborná literatura popisuje případ, kdy klisna hř. Napajedla byla přesto ochotna opakovaně převzít roli náhradní matky hříbat-sirotků. Poskytovala mléko jak vlastnímu hříběti, tak současně cizím! Tou tolerantní náhradní matkou byla ISTOMA, importovaná ze SSSR… Hodnocení gravidity, natality a věku dožití plnokrevných klisen z hlediska původu
Podstatnou otázkou naši studie je také hodnocení hlavních reprodukčních, ev. užitkových hledisek zkoumaného plemena : gravidity (březosti ), natality (počtu narozených hříbat ) a věku dožití chovných klisen, diferencovaných krajinou původu ( CS vs. RUS ).
Na základě příslušných histogramů je patrná rozdílnost uspořádání vývoje gravidity. V čs. stádě se jedná o asymetrickou, levostrannou distribuci, tj. o logaritmicko-normální rozdělení hodnot. Odpovídá to realitě reprodukční charakteristiky anglických plnokrevných klisen, u níž dochází po šestém zabřeznuti k výraznému poklesu plodnosti, byť se s ní setkáváme i po 20. roce jejich života. Histogram analogického předmětu zkoumaní v případě originálních ruských klisen tvoří naproti tomu téměř symetrický obraz vývoje březosti. Z hlediska deklarované plemenné příslušnosti těchto klisen k anglickým plnokrevníkům se jedná o diametrálně odlišný obraz, zcela ve shodě s naší pochybností o jejich původu.
Vztah frekvence gravidit k věku dožití klisen
Na základě výsledků můžeme učinit závěr, že na hladině významnosti α = 0,05 % existuje dostatečný důkaz vztahu mezi zkoumanými reprodukčními charakteristikami a krajinou původu chovných klisen.
ZÁVĚRNa základě výzkumu rozdílností základných plemenných, výkonnostních, morfologických a etologických charakteristik plnokrevných klisen československého původu/chovu a analogického zkoumání klisen pocházejících ze SSSR/Ruska, resp. čs. chovných klisen s podílem importovaného genového vnosu ze SSSR/Ruska, vyslovujeme náš postulát : Anglický plnokrevník čs. chovu a plnokrevník odchovaný v SSSR/Rusku jsou dva zcela rozdílná plemena koní. V našem podvědomí je ještě jedna otázka : realizoval se import plnokrevníků ze SSSR/Ruska s plným vědomím zodpovědných pracovníků bývalého Československa ( MZe, GŘ SPP, apod. ) o jejich ne-původnosti ? Nebo to pramenilo z naprosté neodbornosti, nezodpovědnosti, případně slepé poslušnosti, tj. kariérismu těchto osob?
M. Duruttya |
|
